Český „turek“ versus tradiční turecká káva

„Turek“ – kávová klasika generace našich rodičů a prarodičů. V čem se však liší od tradiční turecké kávy a jak si ji správně připravit?

Jak Turci kávě podlehli …

Příběh turecké kávy se začal psát již v 16. století, kdy dva syrští obchodníci poprvé přinesli kávová zrna do Istanbulu. Káva se díky své lahodné aroma a výrazné chuti velmi rychle stala fundamentální součástí rozsáhlých obřadů Osmanského dvora a později i každodenního života běžných lidí.

Kahve, což v překladu znamená „omamný nápoj“, se v Turecku stala tak významnou, že v některých domech byly speciální místnosti určené na její konzumaci. Popularita kávy mezi lidmi byla v jistém období dokonce tak velká, až se sultánů dvůr začal obávat, že oponenti budou u šálku kávy kritizovat vládu a formovat opozici. I proto jistý čas platil přísný zákaz její konzumace a navštěvování kavárenských domů.

Jak se připravuje pravá turecká káva?

Tradiční turecká káva se připravuje na horkých uhlících či písku, případně přímo na ohni ve speciální konvičce zvané džezva (z orig. cezve). Známé jsou však i označení ibrik, briki, rakwa, finjan či kanaka. Jde o měděnou konvičku s cínovým povrchem, která má specifický tvar hrušky – široké dno a zúžené hrdlo – a dlouhou ručku.

Káva se před přípravou namele zcela na jemno – tloušťkou připomíná hladkou mouku či kakaový prášek – a vaří se v konvičce spolu s vodou, případně i cukrem či různý kořením, jako je kardamon, masticha či ambra. Důležité přitom je, aby se vařila pomalu a ještě před sevřením odstavila z ohně.

Jelikož se tradiční turecká káva nefiltruje, zbytky jemně namleté ​​kávy se do šálku dostávají během servírování a před konzumací se nechají usadit na její dno. Správně připravená káva má výraznou, hořko-sladkou chuť, hustou texturu a krásně vysokou pěnu. Takto připravená káva se podává v malých šálcích a pije čistá, tedy bez mléka či smetany. Běžné není ani následné přidávání cukru – ten se spolu s kořením přidává do vody ještě před samotným vařením kávy.

Chutnou tureckou kávu si umíte připravit i doma

Přestože je tradiční turecká káva populární především ve východní Evropě a na Středním východě, připravit si ji můžete i doma, a to i tehdy, když nemáte originální džezvu. Na její přípravu vám poslouží i menší hrnek či rendlík s dlouhou rukojetí. Pojďme tedy na to:

1. Do džezvy nebo kastrůlku si nalijte vodu – její množství určíte podle vámi žádaného objemu nápoje a preferované chuti. Pro přípravu kávy pro 1 osobu, můžeme do džezvy nalít 50 až 100 mililitrů vody.

2. Kávu – cca 6 – 7 gramů rozemele na velmi jemno a přidejte ji do vody spolu s cukrem, případně oblíbeným kořením. Vše spolu řádně promíchejte, aby se cukr rozpustil a jednotlivé chutě propojily. Později už kávu nemíchejte.

3. Takto připravenou kávu dejte na oheň, případně plotýnku a pomalu vařte. Kávu nikdy nenechávejte bez dohledu, mohla by vám vzkypět.

4. Po pár minutách se hladina kávy v džezve začne zvedat a spolu s ní i vytvářet jemná pěna – jde o signál, že káva je hotová. Velmi důležité je kávu včas odstavit z ohně – musí to být těsně před jejím sevřením.

5. Část kávy odlijte do šálku a pokud chcete ještě hezčí pěnu, celý proces vaření znovu zopakujte. Zbytek kávy následně pomaličku vlijte do šálku a nechte pěnu vystoupit na povrch.

6. Takto připravenou kávu už nemíchejte a rovnou podávejte, před konzumací však ještě chvilku počkejte, aby se částečky mleté ​​kávy stihli usadit na dno šálku. Na zdraví!

Turek ≠ turecká káva

Možná to bude znít krutě, ale tradiční turecká káva nemá nic společného s „tradičním“ českým turkem. Ačkoli si dnes dokážeme v domácích podmínkách připravit skutečně chutnou a zdraví prospěšnou kávu ať už přes automatický kávovar, French press, Aeropress nebo V60ku, mnozí Češi zůstávají věrni klasickému turkovi. A přitom je tolik důvodů, proč ho nepít!

Klasický český turek se obvykle připravuje ze směsi Arabicy a Robusty, ve které však má Arabica jen velmi slabé zastoupení. Většinou se přitom jedná o směsi podprůměrné kvality. Navíc káva je často skladována v mletém stavu, což jí čerstvosti a chuti také velmi neprospívá.

Jinou, snad největší chybou je samotná příprava a konzumace. Turek se obvykle připravuje tak, že káva se zalije vroucí vodou, čímž se zničí veškerá její chuť. Ideální je nechat vodu trochu vychladnout na cca 96 °C a až následně ní kávu zalít. Velkou chybou také je, že se kávový grunt nechává na dně hrnku louhovat příliš dlouho – často i několik hodin. Káva by se přitom měla louhovat maximálně 3-4 minuty.

Právě nesprávná příprava a dlouhé louhování stojí za častými zažívacími potížemi, které se s turkem spojují. Pokud totiž necháme kávu louhovat v horké vodě příliš dlouho, začnou se z ní uvolňovat nežádoucí látky a přebytečný kofein, což v konečném důsledku způsobuje mnohým milovníkům kávy žaludeční potíže. Při tradiční turecké kávě jemné složky gruntu nepřekážejí – protože se káva podává v malých šálcích a hned po servírování se také vypije.

Zdravá alternativa k českému turkovi

Zvyk je železná košile, ale pokud si chcete i nadále vychutnávat svůj oblíbený šálek kávy bez výraznějších změn, doporučujeme z klasické zalévané přejít na French press. Stačí, když si kávu těsně před přípravou namelete, zalijete horkou (ne vroucí!) vodou a po pár minutách pouhým stisknutím pístu přecedíte. Chutná a zároveň i zdravá káva je na světě.

Doporučujeme na tureckou kávu